2. Zápis: Ještě žiju.. zatím

24.9.2005

Ahoj tati,

moc se omlouvám, že píšu až po takový době, ale po Vánocích v Londýně mi tenhle kus papíru v pevný vazbě zapadl do postranní kapsy u kufru a já ho objevila až teď. Uplynulo tolik času, že ani netuším, kde začít. Vím, že si byl celou tu dobu se mnou, ale stejně bych ti to chtěla napsat. Aspoň zkráceně.

Po tom, co jsem se vrátila do Bradavic, čekala mě na posteli ohromná spousta balíčků a mezi nima byla klec s rozkošným koťátkem. Annie se zatím s Luiným Gerbertem vzájemně nezabili, takže spolu všichni spokojeně žijeme. I s Liou, na jejíž opeřenou společnost jsem si celkem zvykla. Celkem.

Ale když už tak ty dva občas pozoruju, možná těch kočiček bude za chvíli víc… Začínám mít pocit, že se náš pokoj stává pokojem našich chlupatejch společníků než pokojem dvou studentek. Ale nevadí!

Už teď jsme přešly z počítání oveček před usínáním na počítání kočiček. Pokud by to bylo na Lu, neměly bychom se kam v pokoji pohnout, aniž bychom na jednu chlupatou kuličku nešláply.

Ale místo toho se mi u postele rozvaluje můj plyšovej bodyguard. Luc mi hlídá jak spánek, tak věci. Lepšího dračího ochránce bych si nemohla přát. Kdyby to šlo, nacpala bych si ho do postele, ale to bych se s největší pravděpodobností každý ráno budila na zemi – věř mi, zkoušela jsem to!

Celej zbytek školního roku jsem nějak zvládla, ale trochu začínám pochybovat o tom, jestli jsem tvoje dcera. Byl jsi lektvarolog, viď? Tak jak je možný, že zrovna s nimi mám ve škole největší problémy? Doufám, že bys nebyl zklamanej, kdybys tu byl.

Ráda bych ti řekla, že jsem všechny zkoušky zvládla v řádným termínu, ale musím se ti přiznat. Nějak jsem neměla nejmenší pomyšlení na to, vylézt vůbec z postele... Bylo mi zle a nic se mi nechtělo. Takže je teď na začátku – snad – třeťáků dodělávám. Už mám za sebou téměř všechny. Kromě lektvarů a astronomie.

Můžou duchové posednout lidské tělo a jít za ně třeba na zkoušku? Nechceš to zkusit? Mám fakt strach, že ty lektvary nezvládnu, tati. Pomoc by se hodila.

Ne, řekla jsem si, že na to nebudu myslet, tak ti raději povím o prázdninách, co ty na to? Možná se budeš divit, ale spojila se se mnou tvoje mamka, babička Anastasia. Pět týdnů jsem strávila u ní v Rusku. Bylo to skvělý! Provedla mě po Petrohradu, naučila azbuku, celkově mi ukázala úplně jinej způsob života, než na jakej jsem byla zvyklá v Londýně nebo ve Winchesteru.. 

Takže mě čeká třeťák a s ním i výběr povinně volitelnejch předmětů. A víš co? Budu studovat draky! Já vím, je to naprosto úžasný! Sice jsem si tu knihu o dracích, co jsem dostala, přečetla už asi stokrát, ale určitě se tam ještě něco zajímavýho dozvím. Kromě draků si chci ještě zapsat péči o kouzelné tvory a numerologii. Ještě zvažuju jasnovidectví, ale první hodina bude teprv v pondělí, tak se rozhodnu až po ní. Myslíš, že je to dobrej výběr? Co by sis vybral ty? 

..

Dneska jsem chtěla poslat sovu babičce do Ruska, ale jelikož jsem nechtěla zabavit Lu Liu na takovou dobu, dobrovolně jsem šla do sovince. S doprovodem, ale stejně dobrovolně. A to se počítá! Byla to docela sranda. Po prohlídce hradu v prváku, kdy nám ho Ver ukazovala, jsem cestu nadšeně zapomněla. Kdo by řekl, že se tam jednoho dne budu chtít podívat. Ale čekalo mě vcelku milý překvapení. Bylo uklizeno!

Tím ovšem všechny plusy skončily. Po vyhlédnutí jedný co nejmíň opelichaný sovy, jsem k ní pomalu došla. Byla jsem milá! Lu ti to klidně dosvědčí. Ale ta potvora mě klovla. A to jsem s nimi chtěla uzavřít mírovou smlouvu. Nic nebude!

I po třech letech nechápu, jak je může někdo s láskou chovat. Ne, prostě ne. Doufám, žes neměl sovu.

Tvoje Cass

🐉 Předchozí   ||   Další 🐉