Začneme od začátku

Ahoj tati,

jestli tohle čteš, tak mi pravděpodobně stojíš za zády a směješ se od ucha k uchu tomu, co to mám za blbý nápady. Ale od chvíle, co mi mamka řekla pravdu, jsem chtěla jediné. Poznat tě. Ale jelikož mi to nikdy nebude dopřáno, chtěla bych, abys poznal alespoň ty mě. A pomocí tohoto deníku bych toho chtěla dosáhnout. Třeba se k němu někdy dostaneš, kdo ví. V tomhle světě je asi všechno možné. Ve světě, kam jsem se dostala jen díky tobě. Ve tvém světě kouzel.

Od toho dne uplynulo už víc jak 11 let. Chtěl bys vědět, co se mi za tu dobu všechno přihodilo? Tak se pohodlně posaď a poslouchej.

Sice si nemyslím, že jsi zapomněl, jak si poznal mamku, ale.. Raději ti to připomenu. Co já vím, třeba člověk po smrti projde nějakým filtrem informací toho, co na Zemi zažil.

Takže..

Jmenuji se Cassidy Page, ale nikdo mi neřekne jinak než Cass nebo Cassie.
Narodila jsem se 28.6.1992 v Londýně dvěma naprosto rozdílným lidem. A těmito lidmi jsou Amelia - za svobodna - Scarlet a Alexej Page - tak ses jmenoval, víš?

Mamka byla v začátku nadějné dráhy divadelní herečky, když na tebe narazila toulajícího se ulicemi Londýna. Prý jsi byl v Londýně teprve týden, přijal tu místo lektvarologa u svatého Munga a díky tomu ses jí připletl do života.

Skutečnost, že jsi kouzelník vzala překvapivě dobře, nejspíš si úplně nedokázala uvědomit dopad toho, cos dělal. A tak jste se tajně vzali, sehnali si malý byt a po chvíli jsem se narodila já! Promiň, že jsem nebyla kluk, mamka říkala, žes ho chtěl.

Spokojeně jsme si žili, dokud nenastal ten osudný den, 15.4.1993. Ani nevím, na čem jsi pracoval, mamka mi řekla pouze to, že se ti nepovedl nějaký experiment, co zapříčinil výbuch. A.. ten si nepřežil.

Mamku to zničilo a bohužel i utvrdilo v tom, že kouzla a čáry jsou zlo. Upnula se na herectví a mě vychovávala, jako bys vůbec neexistoval. Jako bych byla jen.. obyčejná.
Jakmile se u mě začala projevovat náhodná magie, dělala, že nic nevidí. Utvrzovala se v tom tak usilovně, že tomu i sama uvěřila.

Během několika měsíců se jí do života připletl Damian Simons, manažer divadla, ve kterém mamka začala hrát. Připlet se, a zůstal v něm až do.. asi ještě mnohem dýl, než do dneška. Vzpomínám si na něj jen mlhavě z té doby, měla jsem pocit, že jsi to ty, říkala jsem mu tati, byl pro mě otcem.. a byla to jen lež.
Po svatbě si ale nechal mamčino jméno, prý abych se nedostala do situace, proč mají rodiče jiná příjmení, než já. Logicky. NENÍ TO MŮJ TÁTA!







Matně si ale vybavuju doby, kdy se ke mně choval, jako bych byla jeho dcera. Ta doba ale skončila, jakmile se narodila Daphne. Byla jejich středobod, já byla jen ta starší, co už chodila do školy. Často jsem jezdila k babičce s dědou do Winchesteru, přestože to nebyl Londýn, venkov jsem si zamilovala. Myslím, že by se ti tam taky líbilo. Děda mě učil hrát na kytaru a dokonce jsem si mohla vybrat i kočičku.

Jezdila jsem tam kdykoliv jsem mohla. A našim to asi vyhovovalo. Měli plno práce s Daph a o dva roky později i s Thomasem, že byli zřejmě vděční, že jsem doma nebyla. Ty bys mě takhle neopustil, že ne?
A pak se to stalo.
Přišel mi dopis z Bradavic.
A mamka musela s pravdou ven. O tobě, o mně a hlavně o tom, že jsem celý život žila ve lži. Nemohla jsem tam zůstat, tati. Jelikož už nebyla škola, odjela jsem na prázdniny k babičce s dědou.

Teď sedím v jednom z pokojů v Děravém kotli. Je to taková zapadlá.. hos- pajzl, který slouží ke vstupu do kouzelné ulice! Je to ohromný! Kéž bys to mohl vidět.


Mám tě ráda

Tvoje Cass

PS. Věděls o tom, že kouzelníci říkají těm, kdo nekouzlí šmudlové?