10. Zápisek: Drama

Привет, папа,

Veškerej můj čas momentálně přichází na oběť zkouškám. Víkendy trávím u učení, večery u trénování a opakování kouzel z minulých let. A k tomu všemu se stále snažím naučit zastírák.

Nejraději bych před tímhle vším zmizela, ale jak jsem po několika dalších pokusech zjistila - má to jen dočasný účinek. Sakra.

Ale stejně.. Zvládly jsme zastírák! A to je co říct. Jeden malý úspěch v té změti velkých.. šíleností!

Jelikož už jsme s Lu z pokoje vystrčily nos pomalu jen na to, abychom si zašly na záchod, na jídlo a na hodiny, rozhodly jsme se, že si uneseme Edu. Opravdu jsem nechtěla kouzlit rosolky na Lu nebo sama na sebe, i když i to se mi povedlo a já se pěknou chvíli válela u nohou postele, zatímco Lu vyšilovala. Ale nenechala mě v tom, jednoho krásného dne jsem ji objevila sedět na posteli s páskou přes oči. Příbuzenstvo nezapřeš.

Takže teď máme na pokoji statného bodyguarda, který od nás občas schytá nějaké to... nevinné kouzlíčko. Ale s Luinou láskou k Edovi.. ještěže přes noc spím.

Dalším světlým bodem bylo přespání v učebně drakologie, které se po dvou letech od slibu konečně uskutečnilo. Dostali jsme perfektní pyžama a bačkory ve tvaru dračí hlavy, k tomu každý vyfasoval spacák, který jsme si mohli rozložit kdekoliv. Chvíli jsem uvažovala nad tím, že si ustelu na hřbetě Novozélandského, ale nakonec jsem usoudila, že by to asi dobře nedopadlo.

Společně s Anet, Rosie a Lu jsme se mu uvelebily alespoň u nohou. Pohromy světa opět pospolu!

Bylo nás tam fakt plno a LaMalet i Bakari souhlasili, že si s náma zahrajou flašku. Bylo to skvělý a strávili jsme nad tím celej večer. Na mě vyšel úkol, ve kterým jsem měla předvést draka. Vytáhla jsem si z brašny plášť a připla si ho kolem jedné ruky jako křídlo. V tu chvíli už Anet pochopila, o co se snažím a podala mi i svůj. Jsem nový druh Britského draka! Připište si to do poznámek ke zkouškám:

Britský dvoubarevný drak
- měří něco málo pod 160 cm
- je zbarven do červeno - žluté barvy
- nevypadá nebezpečně, ale vzhled dokáže klamat
- pokud ho vyprovokujete, kouše
- jedná se o nejpřítulnějšího z draků
- jeho největšími pochoutkami jsou čokoláda a jahody
- jeho vejce jsou neznámá, jelikož o nich zatím nejsou žádné informace

Další ráno jsme s Lu vstaly dřív a šly se schovat, abychom tam mohly zůstat déle. И знаешь что? Vyšlo to! Strávily jsme tam o chvilku dýl, a jelikož jsme měli mít ráno drakologii, bylo to perfektní. Jenže Bakari nikde a my jen skrz mříže koukaly na smějícího se Lucase s Calebem.

Po chvíli je ale napadlo, že by nás mohli zkusit dostat ven - Caleb měl nějakej divnej šroubovák, nebo co to bylo. Зря.

Jen nám zamával a odešel. Naštěstí jsme se ven ale přece jen dostaly.

***

Večer mě ještě čekala trojitá oslava Ashe, Lilly a Faye. Všichni jsme jim zazpívali všechno nejlepší a pak už jsme se jen vesele poskládali v zadní části koutku a oslava mohla začít.
Ten dort. Byl naprosto božeskej! Jessie by mu určitě nechal postavit svatyni.

Jak čas ubíhal, postupně se to začalo rozcházet a my s Anet jsme se vydaly do redakce, kde už byl Finn s Hugem. Jenže pak došel i Gianni a s Anet se téměř hned pustili do sebe, takže zase zmizel následován Finnem.
Abychom přišly na jiný myšlenky, tak jsme si tam s Anet daly cancan a dokonce jsme zkusily i kozáčka, zatímco nám do toho Hugo zpíval. V momentě kdy přestal zpívat, přešla Anet do ploužáku a po chvilce mě předala právě našemu zpěvákovi. Musím uznat, že tancuje fakt dobře. Jen bych si už měla pořídit podpatky.
To by ale nebyl Hugo, kdyby to proběhlo všechno v klidu. Vzal mě do náruče a odnesl až ke gauči. Výhoda, když je člověk malinkej, občas ani nemusí chodit.

Pak se ale vrátil Gianni s Finnem. S klukama jsme si raději zalezli do kuchyňky, abychom jim s Anet nechali trochu soukromí. Ale i přes zavřený dveře to vypadalo, že nevedou zrovna usmiřovací rozhovor.
Právě se mi uskutečnil sen několika fanynek Junkies! Byla jsem se 2/3 kapely zavřená v malinké místnosti!

Najednou nám Gi otevřel se slovy, že je konec. Čeho je konec? Rozešli se.. Gianni odešel, Anet se mi zhroutila v náruči v redakci. Byla jsem tam s ní, hladila po zádech, dokud neusnula.
Nechtěla jsem ji tam nechávat samotnou, ale měla jsem strach i o Gianniho, a tak jsem se ho vydala do té zimy hledat.

Seděl na kraji jezera, promrzlej. Začal mi tam vyprávět o tom, jak už nemá důvod žít. Vyděsila jsem se, ale bylo mi jasné, že pokud se ho pokusím odtáhnout silou, pravděpodobně bych moc neuspěla. Stejně jsem to zkusila, nemohla jsem ho tam nechat.

Jakmile jsme se dostali do tepla, dovolila jsem si zastavit a dát mu alespoň něco k pití. Nechtěl. Byla jsem zlá, папа, ale musela jsem. První instinkt byl, abych se o něj postarala. Dotáhla jsem ho alespoň do redakce, uvelebila v křesle, kde téměř okamžitě usnul.

Nemohla jsem tam ale zůstat. Rozběhla jsem se na kolej, kde jsme se konečně rozbrečela. Byla jsem zničená.

***

Další dny jsem byla jak tělo bez duše, s nikým jsem se nebavila, dokonce i před Lu jsem raději předstírala, že spím. Až už jsem to nevydržela a vydala se za Al, které jsem se zhroutila v kabinetu. Všechno jsem jí řekla. Už jsem to v sobě nedokázala držet. Ten strach, zděšení.. Situaci s Lucasem.

Bylo toho na mě moc - NKÚ, Lucas, Anet a Gianni.

Al mě vzala za Giannim na ošetřovnu, naštěstí byl v pořádku, "jen" zápal plic. Bála jsem se, jak bude reagoval, dobře jsem si uvědomovala, že jsem na něj byla hnusná a vlastně bych tam vůbec neměla být.

A tak jsem se zavřela do sebe ještě víc, celej můj život směřoval k jasnému cíli - NKÚ, ale v koutku mysli se mi stále objevoval Luc zároveň s pocitem, že takhle to nepůjde. Věděla jsem, že si s ním budu muset promluvit.

Sebrala jsem veškerou odvahu, co jsem měla - pravděpodobně jsem si ještě kus od někoho půjčila - a šla jsem si s ním promluvit. Nechtěla jsem to řešit před ostatníma, tak nás zavedl někam stranou.

Pochopil téměř hned, že je něco špatně, úsměv mu zmizel z tváře. Řekla jsem mu, že během posledních měsíců to nefunguje, že je toho na mě moc. Prý to jsou jen nervy z NKÚ, že to zvládneme, ale já nemohla. Se slzama v očích jsem se mu jen omluvila a utekla. Bylo mi jasné, že ještě pár slov a vrátila bych to. Musela jsem pryč. Měla jsem ho ráda pořád a to, že jsem to skončila, mi rozervalo srdce na milion kousíčků.

Ale copak si nezasloužím někoho, kdo mě vezme za ruku a bude tu pro mě, když skončím s otřesem mozku? Někoho, kdo nebude hnusnej na moje nejbližší? Někoho, kvůli komu neprobrečím několik večerů?

To ale nebyl konec. Ve chvíli, kdy jsem ubrečená došla na kolej, Lu na mě pohlédla a rozeběhla se se slzama v očích na pokoj. Nechápala jsem to. Najednou byly moje problémy vedlejší. Hlavní teď byla Lu. Ale to, co jsem se dozvěděla, mi vzalo vítr z křídel.
Lu má ráda Lucase.

Ach jo, папа,

Tvá Cass

 🐉 Předchozí   ||   Další 🐉