11. Zápisek: Nešťastně Krizový Úděl

Привет, папа,

konečně mám NKÚ za sebou a s nimi mi ze srdce spadl ohromnej kámen. Ale vrátím se ještě pár týdnů zpět, ano?

Jedno dubnové ráno jsem narazila cestou na snídani na Faye, se kterou jsem se od oslavy viděla jen párkrát, tak jsem navrhla, jestli večer něco nepodnikneme. Ihned se toho nápadu chytla, bohužel ale musela letět, ale slíbila, že si mě během dne někde odchytne.

Víš co je nejhorší na spolubydlících? Když jsou hladoví. A proto se starám o vlastní dobro a nosím naší drahé prefektce snídani do postele. Jediný štěstí, že to povlečení nemusím prát já.

Ovšem celý den byl spíše v duchu zjišťování, jestli mám k NKÚ všechny materiály. První zastávka byla u Vivien LaMalet, ale strávila jsem tam mnohem víc času, než jsem předpokládala. Kromě chybějících materiálů jsme probrali i možnost praktikanta. No není to perfektní, папа?
Je to skvělá učitelka a mně by bylo největší ctí, kdybych se od ní mohla učit.

Když jsem vyšla z jejího kabinetu, čekala u zdi Lea. Usmála jsem se na ni a jako vždy pozdravila, to by ovšem nebylo nic zvláštního. Ona se ale ani nepohnula, jen tam stála jako kus solnýho sloupu a prohlásila: "Jsem neviditelná." Takže už jsem pravděpodobně ze všeho toho učení začala mít halucinace. Почему, черт возьми, я говорю со стенкой?

Další zastávka na cestě ke slibné budoucnosti byla u Lottie. Minulej rok jsem jsem měla z péče o kouzelné tvory blbý N, takže bylo jasné, že mi nějaký učivo chybělo, jinak to prostě nebylo možný. Ale jako vždy jsme neskončily jen u školy. Řešily jsme blížící se NKÚ, problém s vyčarováním zvířecí podoby patrona, že jsem ani nezpozorovala, jak se setmělo. Určitě v tom mělo prsty i to perfektní capuccino - prostě чудо! Byla jsem jak lehce hyperaktivní veverka. Vlastně jezevec.
Nebo taky koník, i když to asi ne. Sice je to patron Lottie, ale já zůstanu raději u svýho dráčka.

Bylo už lehce po večerce, když jsem konečně dorazila na kolej, ale ani tam jsem se moc dlouho neohřála. Chvilku po tom, co jsem vyrušila Lu od učení, jí došla opeřená návštěva se dvěma vzkazy. Jeden pro ni a jeden pro mě. Občas se divím, že mě nevyhodí z Astronomický věže za to, jak jí stále chodí dopisy adresovaný mě.. nebo rovnou ze sovince - ať se držíme tématu.

Psala Faye, až teď si vzpomněla, že jsme chtěly něco podniknout, tak jsem vzala plavky, ručník s tím, že ji konečně vytáhnu do prefektských koupelen. Byl v tom ale jeden docela zásadní háček. Já BYDLELA s prefektkou a té se jako vždy moc nelíbilo, že chci jít ven. Ovšem jako vždy ji můj psí pohled přemluvil. Sice jsem jí navrhovala, jestli se přidá, ale chtěla se učit.

Beztak jen nechtěla být u toho, až se utopím.

Podle vzkazu jsem ji našla v čajovém koutku ve společnosti Lilly a Ashe. Společně jsme se vydali k bazénu. Faye tam nikdy nebyla a Ash se taky tvářil, jako by spadl z višně. V rychlosti jsem se převlékla do plavek v jedné z kabinek a skočila do vody. Faye si i hned běžela pro vlastní, zatímco Ash s Lilly si sedli na kraj a máčeli si jen nohy.

S Faye jsme pak otáčely všemožnýma kohoutkama, až tam kolem nás byla samá pěna a miliony vůní, až z toho lehce bolela hlava. A pak, když jsem objevila kohoutek s jahodovou solí do koupele.. mě nenapadlo nic inteligentnějšího, než ji ochutnat! Папа, никогда не делай этого.

To, že to má v názvu jahody neznamená, že to tak i chutná.

***

Jak květen ubíhal, stále jsem měla problém s patronem. Jediným světlem v mém životě byla skutečnost, že Lu na tom byla úplně stejně. Ale osud tomu přál a jednoho krásného dne - pravděpodobně, venku jsme moc nebyly - se nám to povedlo. Lu vykouzlila velkou čiči a já laň, takže se z dragolandu stává spíš Zoo. Když k tomu přidáme ještě Annie a Bertíka..

A pak přišel týden, kterého jsem se  bála už od příjezdu do školy. NKÚ.

V pondělí jsme začali obranou, ze které musíme mít na postup do dalšího ročníku minimálně V. A jelikož jsem perfektně zazmatkovala u praktický zkoušky, tak mám trochu strach, aby to na V stačilo. To je tak, když máš dvě podobný formulky, jedna je z dálky a druhá z blízka. Jsem prostě tele.

Hned potom následovali draci, takže pohodička. Zkouška ze smyslu mýho života? Vážně? Nechcete mi dát rovnou V?

Další den přišlo to horší. Formule a přeměny. Teorii jsem měla naučenou, to nebyl problém. Kouzly ve formulích jsem si byla taky celkem jistá, ale měla jsem strach z Pilchera. Nakonec byl ale neopodstatněnej. Ani jednou mi neřekl květináči a dokonce se i usmál!

Přeměny ale byly přesně takový, jak jsem očekávala. Přestože mi kouzla šly, ty předměty byly nějak zakletý, aby nespolupracovaly. Nebo alespoň ta láhev. Nebyla třeba naštíplá?

Tím všechny praktický zkoušky skončily.

Následující den jsme pokračovali péčí o kouzelné tvory a numerologií. Přestože jsem to uměla, vyklepaná jsem byla jak ratlík. Víš jak se klepe ratlík? Много.

Dějiny a bylinky ve čtvrtek celou sérii uzavíraly. Na Lektvary by mě nedostal никто .. когда-либо.

A tak si tu spokojeně ležím, zatímco se snažím vstřebat skutečnost, že už je to za mnou.
Víš co ale bylo na celých NKÚ nejlepší? Ta ohromná podpora od kamarádů. Gianni, i když vypadal, že sebou každou chvíli někde sekne, na mě čekal u zkouškové místnosti a lahví horký čokolády. Anet mi půjčila náramek pro štěstí a odchytla si mě před zkouškovou hned chvilku po Giannim. Lu, Lea a Finn - vzájemná podpora, než jsme do té zatracené místnosti vlezli. Ohromná podpora od kamarádů z koleje. A Lucas *několik pečlivě přeškrtaných slov* mi taky dost pomohl..

Doufám, že bys na mě byl pyšnej.

Tvá Cass

🐉 Předchozí   ||   Další 🐉

Почему, черт возьми, я говорю со стенкой? - Proč sakra mluvím se zdí?

чудо - zázrak
Папа, никогда не делай этого. - Tati, nikdy to nedělej.
Много - hodně
никто .. когда-либо - nikdo .. nikdy