25.12.2004
Ahoj tati,dnešek vůbec neprobíhal podle plánu. Ráno jsem se probudila z šílenýho snu. Zdálo se mi, že jsem byla v Zoo, kde byly nádherný lamy. Nemám nejmenší tušení, co mě to popadlo, ale jedné z nich jsem chtěla dát pusu. A víš jak mi to oplatila? Užužlala mi nos. Nehoráznost!
A aby toho pro toto kouzelné ráno nebylo málo, našla jsem u Luiny postele něco mrtvýho. Prostě si tam ležela, občas se přetočila na druhej bok a ani jí nevadilo, že má na hlavě klobouk. Typický. Moje drahá sestřička usnula v momentě, kdy lehla na koberec. Občas si říkám, proč na tom pokoji ty postele vůbec máme, když je ten koberec tak lákavej - na odkládání pyžama, přece!
S příchodem do spolky jsem, stejně jako minulý rok, očekávala kupy sněhu a nevyhnutelnou možnost stavění sněhuláků i uvnitř hradu. K mé nejupřímnější lítosti jsem dostala maximálně možnost si zahrát na mašinku a jezdit kolečka kolem stolu. Koleje a v koleji! No napadlo by tě to, tati?
Ve Vstupní síni to nevypadalo o moc líp. Jediný plus musím nechat tomu ohromnýmu stromu, který musel být nadopovanej lehosilem. Jinak si opravdu nedokážu vysvětlit tu velikost. Někde musel vzít sílu, aby tak vyrostl.
I když už jsem součástí tohodle světa skoro rok a půl, stále mě dokáže překvapit i taková blbost, jako obří strom. Ale ne, tvoji dceru jako první napadne to, že by ho měli zavřít za doping. Prostě naprosto geniální!
Když už moje naděje, že se dočkám konečně klidného vánočního dne, začala znovu narůstat, přiběhl za mnou ten starší Saon, ptal se na Petera a na Dragon. V tu chvíli mi bylo jasné, že dnešek se do Klidných dnů opravdu nezapíše. A já bych se měla nechat zapsat na Jasnovidectví, jelikož tuhle předpověď jsem trefila. Rozený talent. Ale to zase odbíhám.
Po upozornění na situaci, že je Peter rozžhavenej jak zapomenutej kotlík nad plamenem, jsem zpozorněla. Už několik dní jí chtěl rozbít nos, ale já stále doufala, že jej to přejde. Očividně marně. Chvíli jsme se tam jen s Edwardem dohadovali, když pan Ničitel sešel ze schodů. Tu červenou cestičku, co za sebou zanechával, opravdu přehlédnout nešlo. Nechala jsem Saona Saonem, čapla Petera za nezraněnou ruku a pokusila se ho odtáhnout na ošetřovnu. Ovšem za přítomnosti "vtipných" poznámek Greye, který se nad mým úporným snažením udržet Petera naživu, zřejmě dost bavil. A že by mi s ním třeba pomohl, to ho nenapadlo.
Na ošetřovně samozřejmě nikdo nebyl. Jak jinak. Jediná rozumná věc, co mě napadla, byla voda. Dokopala jsem Petera do koupelny a za detailních instrukcí ho tam nechala. Už je snad dost velkej na to, aby si dokázal pustit vodu na ránu. A navíc.. Já na Pány prostě nepůjdu!
Snad po věčnosti se vybelhal ven. A překvapivě byl pořád živej. Žádnej zombie ani kostlivec z těch dveří nevyšel, I když si na něj stejně budu dávat raději pár dní pozor. Pro jistotu.
Po blízkém prozkoumání řezné rány jsem ho odtáhla za Jenn. Nebo to spíš byl původní plán. Místo toho jsme skončili ve spolce, kde byl docela zmatek. Jak jinak. Vždyť jsou přece ty šťastné Vánoce.
Byla jsem vyřízená, tati. Naprosto.
Ale to bych nebyla já, aby to zase rychle nepřešlo.
Pán Já-jen-krájel-bagetu-a-spadl-mi-nůž začal rozdávat dárečky. Například Jenny dostala figurku oslíka. Jen doufám, že se jí tím nesnažil něco naznačit. Ale třeba, kdybychom s ní trochu zatřásli...
I já dostala jeden. Suprovou santovskou čepici a k tomu sportovní oblečení: pánské tričko s hadem a černé kalhoty. To, že mi bylo asi tak jen o 3 a půl velikosti větší, je už detail. Pár gumiček a vypadá to jako záměr. Skoro. Vlastně vůbec.
Ale stejně. Pánské? Tati, myslíš, že se mi pan Garcia snažil něco naznačit?
Pak mi Carol dala zelené šaty s krajkovými rukávy. Vůbec nevypadaly špatně.
Jenže když se nad tím teď tak zamyslím.. Had, zelené šaty. Zdá se mi to, nebo se mi moji spolukolejníci snaží naznačit, že jsem skončila ve špatné koleji? Taky jste měli v Rusku koleje, tati? Kam si vůbec chodil do školy?
Dál už nebyl na pobyt s těma mýma příšerkama čas. Nastala doba odjezdu na vánoční prázdniny. Shromáždili jsme se kolem starýho kotlíku, kterej možná zažil i Merlina. Vlastně to možná nebude až tak úplně daleko od pravdy. Byl to totiž kouzelnej kotlík, s jehož pomocí jsme se dostali - v celku - do Děravého kotle.
Jelikož jsem měla čas, rozhodla jsem se podívat na Příčnou do Krucánků, jestli tam nenarazím na Vin. Nestalo se. Alespoň ne na Příčné.
Potkala jsem ji později a rovnou si zopakovala návštěvu letního sídla. K mému překvapení tam na mě čekal pod stromečkem dárek. Vím, měla bych počkat až do zítřka, ale.. Nebyl si tu, abys mi to vysvětlil, tak se na mě za to, doufám, nebudeš zlobit.
S neskrývaným nadšením jsem dárek otevřela a.. těch úžasných věcí! Zdobený plášť, kterým snad budu moci reprezentovat naši kolej, modrou mikinu s drakem, letní tílko s potiskem draka, spousty a spousty čokolády. Hele, nugát! Máš raději čokoládu nebo nugát, tati?
Ale nejšílenějším a nejděsivějším dárkem byl vzkaz. Vzkaz a hromádka mincí.. za které si mám koupit nejnebezpečnějšího dravce ze všech!
SOVU!
Teď si tu tak ležím u Vin v posteli a kouká na mě pohyblivá fotografie Lydie.. myslím, že dneska neusnu.
Tvoje Cass
Žádné komentáře:
Okomentovat