2. Zápis: Ještě žiju.. zatím

24.9.2005

Ahoj tati,

moc se omlouvám, že píšu až po takový době, ale po Vánocích v Londýně mi tenhle kus papíru v pevný vazbě zapadl do postranní kapsy u kufru a já ho objevila až teď. Uplynulo tolik času, že ani netuším, kde začít. Vím, že si byl celou tu dobu se mnou, ale stejně bych ti to chtěla napsat. Aspoň zkráceně.

1. Zápis: Že by "Šťastné a veselé"?

25.12.2004

Ahoj tati,

dnešek vůbec neprobíhal podle plánu. Ráno jsem se probudila z šílenýho snu. Zdálo se mi, že jsem byla v Zoo, kde byly nádherný lamy. Nemám nejmenší tušení, co mě to popadlo, ale jedné z nich jsem chtěla dát pusu. A víš jak mi to oplatila? Užužlala mi nos. Nehoráznost!
A aby toho pro toto kouzelné ráno nebylo málo, našla jsem u Luiny postele něco mrtvýho. Prostě si tam ležela, občas se přetočila na druhej bok a ani jí nevadilo, že má na hlavě klobouk. Typický. Moje drahá sestřička usnula v momentě, kdy lehla na koberec. Občas si říkám, proč na tom pokoji ty postele vůbec máme, když je ten koberec tak lákavej - na odkládání pyžama, přece!