The brave girl didn't kill the dragons. She rode them.

úterý 4. září 2007

5. Zápisek: Nula a pět je mínus pět

Ahoj tati,

tak už jsem zase zpátky na hradě. Abych řekla pravdu, tohle byly první prázdniny, kdy jsem se až tak moc netěšila. Čekají mě NKÚ - a opravdu to nejsou Nesmírně Komičtí Úředníci - a ke všemu je mi jasné, že nemůžu s kamarádama trávit tolik času, co jsem mohla o prázdninách.
Už jen za těch prvních pár dní jsem nepotkala ani Anet ani Gianniho. Ještě že mám Lu.

Ale abych začala, už jen ta cesta stála letos za to...

Nevím, jestli jsem blbá já nebo se mi jen všichni schovali, ale za cestu do školy jsem neviděla ani jednu známou tvář, a tak jsem strávila každoroční vlakové dobrodružství sama. Ta cesta sice nestála za moc, ale v jedné věci to skutečně výhodu mělo. Kupéčko ala převlíkárna v jednom! Nemusela jsem odbíhat na záchody, abych se převlíkla do školního hábitu. Začínám mít ale pocit, že bych si měla zase pořídit novej. U Melinových vousů, já rostu!
Ihned po příjezdu na hrad jsem zamířila přímo ke koleji. Nejdřív jsem se lekla, že nám vstup osídlila plíseň, která nám bude v průběhu celého roku bránit se dostat vůbec do spolky, ale nakonec se ukázalo, že nám k přístupu dál nebude sloužit vzpomínka na jednoho trotla z Havraspáru - pět minut hlasitého nadšení za Rottera. Po několika letech máme konečně nový heslo! A ani jsme to neoslavili.

Během zařazování jsem ani moc nevnímala, co se děje. Když se začalo tleskat, začala jsem si tleskat do sádry. Zkoušels to někdy? Ne? Tak to ani nedělej. Docela to bolelo. Můžeš si vůbec po smrti něco zlomit?
Jakmile byli všichni rozřazeni do kolejí, ujal se slova pan ředitel. Naštěstí mu očividně bylo jasné, jaký máme po celém dni hlad, tak nás neobšťastňoval dlouhým proslovem, pouze popřál hodně štěstí, představil nové profesory i ty, co se vrátili.
Jeho původní skvělý plán nás nezdržovat od jídla právě na tom posledním bodě jaksi zkrachoval. ALERT?! Ono je to zpátky?! Jediné zjištění, které mi vzalo předchozí chuť k jídlu.
Noční můra právě začíná, užijte si ji nejlépe v uniformách, pečlivě upravení a bez protestů, děkujeme!

Přestože to nejhorší, co se za ten den mohlo stát, už na svůj trůn "nevítaných událostí" usedlo, další milá věc následovala hned při vstupu na kolej. Kufry! 
Přestože v našich hlavách - většinou - něco jako mozek najdeme, někdo usoudil, že  ho v té hlavě máme víc  je naše mozková kapacita poněkud větší a poslal nám kufry našich drahých havránků.
Prvákům klasicky rozložili spacáky po spolce, aby si užili stmelování ročníku ve formě hmyzích kokonů a my se spokojeně těšili do svých postelí. Jezevec v kokonu! V co myslíš, že by se vyvinul?........ Ha, mám to, panda!
Výměna kufrů s sebou obnášela i uvítací kolejní dárek. Žluté pyžamo s malými jezevečky! To však v mém vlastnictví moc dlouho nevydrželo, ale o tom za chvíli.

Po obdarování celé koleje jsme šly s naší prefektkou za Lottie s žádostí o stěhování. A vyšlo to! Oficiálně jsme přestěhované v prvním pokoji po Jenn - Dračí lunapark byl přestěhován blíže k vašim srdcím!
Pro Lu to byl asi docela náročnej den, odvést všechny prváky v jednom kuse na kolej a oficiálně přijmout úděl prefektky, že usnula snad okamžitě. Já si ještě chvíli povídala s pár prváky, když mi došla sova. Úlekem jsem spadla z lavičky, už ani nevím kdo vzal vzkaz od sovy a podal mi ho. Věděla jsem jediné, měla jsem chuť majitele sovy uškrtit. Luc.

Už v tom pyžamu - a bez bot - jsem vyběhla z koleje za onou osobou. Měli na koleji stejný problém, u nich skončily kufry z Nebelvíru, takže i oni vyfasovali roztomilý pyžamka s háďaty. Dokázala jsem si představit, jak by v něm vypadal vtipně, ale nakonec jsem se dočkala něčeho mnohem lepšího. Dal mi svůj vršek od pyžama a já mu dala ten svůj. Jen on se na rozdíl ode mě nemusel převlíkat, pff.

Původní plán byl, že se každý vrátíme na svou kolej - přestože jsem měla Lucovo pyžamo, asi by mi úplně neprošlo, že jsem on. Nebo jo? - úplně nevyšel. 
Naštval mě tím, že urážel mou babičku kvůli tomu, že je z Ruska, tak jsem utekla a narazila na Faye, se kterou jsem se dala do řeči. Za chvíli se za námi objevil Luc a všichni společně jsme zalezli do jedné prázdné třídy s tím, že si něco zahrajeme.

Faye odešla pro hru a vrátila se s ní, Ashem i s Lilly. Ale nepředstavuj si Faye jako velkýho siláka, co má Ashe přehozenýho přes jedno rameno, přes druhé Lilly a na hlavě jí balancuje krabice s hrou. Je to k nevíře, ale opravdu přišli bez větších protestů sami.
A dokonce byly holky v pyžamech! Nebyla jsem jedinej blázen lítající po hradě v tom, v čem by měl spát! 
Létající skafandr ala pyžamo, novinka v prodeji - neváhejte a obdržíte druhý kus, zcela zdarma!

A tak jsme si všichni zahráli twistera. Je to taková vtipná hra s barvičkama, který jsou různě rozmístěný na hrací ploše. Ten nejdůležitější účastník celé hry má kostky a háže - barvu a část těla. Tu danou část pak člověk musí položit na barvu. Chvílema jsem čekala, že někomu prasknou kalhoty. Kdyby měl pyžamo..
A hádej kdo byl ten nejdůležitější? Mrzáček se sádrou, kdo by to byl čekal!
Nakonec tam všichni na sebe napadali a já byla spokojená, že jsem přišla o příležitost si zlomit něco dalšího.

Další den se vezl v duchu příprav na prohlídku hradu, oslavy nalezení kufrů a v nadšeném náletu na snídani. Byli jsme jak stíhačky, co se vrhly k cíli. A minuly.
Na snídani si to nakráčel Alert. S naštvaným výrazem se rozhlédl po Velké síni a pohledem se zarazil u Jessieho. Seřval ho na dvě doby za to, že nemá uniformu a ještě nám strhl body. Takže juhuu, letošní rok začal v mínusu! Volejte sláva a tři dny se radujte! Budeme se modlit k Velkému Jezevci! Jen doufám, že Velký Jezevec věří na karmu.

Zbytek dne jsme strávili prohlídkou hradu. Většinu času jsem byla ten ocásek, co sbíral odpadlíky, naštěstí jich moc nebylo. Až do chvíle, kdy se odpadlík stal z Lu a já se musela ujmout celé prohlídky táhnouc svou drahou sestřičku za ruku. Ocáska se ujali na střídačku Stella s Ronnyem, bez kterých bych to v tu chvíli asi úplně v klidu nezvládla.
Na chvíli se k nám přidal i jeden nový profesor, jehož jméno nám neprozradil, ovšem velmi nadšeně nám povídal o tom, jak se mu nechcou vyšlapávat schody. Což mě přivádí k myšlence výtahu. Třeba ho to napadne taky a předloží panu řediteli, určitě by měl větší úspěch jak já. Nechceš mu to vnuknout?

Díky!
Tvá Cass


3 komentáře:

  1. Výtah bych brala hnedka Xd a to nemáte kolej až úplně nahoře
    Tvoje Rose :D

    OdpovědětSmazat
  2. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Doufám, že mě brzy také zasvětíte do tajů twistera! :) O:)

      Smazat