6. Zápisek: Trable s láskou

Ahoj tati,

už je za náma pomalu měsíc a půl a já už toho stihla zažít tolik, že ani nechápu, jak je to možný. Ale přestože se jedná o celkem krátkou dobu na nějaký mentální posun, musím zmínit několik mouder. 

I. Alkohol je nebezpečnej!

Ne, vůbec si to neříkám už od Silvestra ze třeťáku.

II. Už nikdy se nenapiju láskonoše!

Doufám, že na něm po opětovném požití nevzniká závislost, dvakrát stačilo.

III. Pro zachování mentálního zdraví jezte čokoládu!

Třeba by dokázala zachovat i světový mír.

Školní rok se nám začal pomalu probouzet k životu a já téměř s nakažlivým nadšením zjistila, že lektvary máme ve středu ráno. Ráno! Konečně nikomu nepřijde divný, že zaspím na hodinu po obědě.
A ještě k tomu s Alertem.

S rukou stále v sádře jsem čekala, až se dočkám otevření ošetřovny, aby mi ji sundali. Kdybych ale nepotkala Gianniho, je dost pravděpodobný, že bych čekala do teď. Chytře mi připomněl, že se znám s ošetřovatelkou, tak proč bych za ní nemohla dojít?
S Giannim jako s morální podporou jsem došla za Alice. Ta nás usadila u stolu a nějakým prazvláštním voo-doo rituálem mi mávala kolem ruky hůlkou. Asi trochu pochybovala o schopnosti mých kostí se vzájemně udobřovat, ale prý to srostlo pěkně. A už žádné hádky, kostičky!

Zatímco mi Alice stříhala sádru s Jenniným maguárem, stalo se několik věcí současně. Chytla jsem Gianniho za ruku a cvakly dveře, ze kterých po chvilce vykoukla Lottie. Ty dvě jsou spolu prostě rozkošný! Sice bych si s nima ráda dál povídala, ale bylo mi jasné, že bude mnohem vhodnější, abychom šli. A Gianni stejně musel na hodinu.

A tak jsem se toulala po chodbách, dokud jsem nenarazila na Faye. Chtěly jsme si zahrát kostky, ovšem ke hře jsme se ani nedostaly. Povídaly jsme si a povídaly, až jsme se dostali k Fayinu povýšení na šéfredaktorku ve školním časopise nesoucí název Dračí listy. Už jen tím názvem si získala mou plnou pozornost. V jednu chvíli jsem jí nabídla, jestli nebudou chtít někdy pomoct a v další už mě táhla směrem k redakci. Ani jsem si neuvědomila, kdy se všechno seběhlo, ale sepsala jsem jim článek. Jen budu muset ještě na pohovor, tak uvidíme.

Pak došla Anet, s nadšením mi spolu s Faye ukázala redakci, ve které jsme se pak všechny společně uvelebily na gauči a usnuly. Jediný problém byl v tom, že jsem se další den ráno probudila a nikde nikdo. Dveře byly zamčený, tak jsem čekala, dokud se někdo neobjevil.

Konečně naplno chápu přirovnání být jako v kleci. Ten pocit vlhka a chladu ve sklepení u lektvarů byl osvěžující změnou! Znovu jsem mohla dýchat, hned jsem si připadala lehčí, stačilo by fouknout a ležela bych na zemi.. Ne že by to teď bylo jinak.

S lehkostí jsem doskotačila až ke koleji, kde bylo překvapivě plno. Něco řešili, ale už si moc nevybavuju, o co šlo, jelikož zrovna tenhle večer mám dost rozmazaný.
Došla jsem si na pokoj s tím, že bych někde v kufru měla mít láhev s kakaem. Jakmile jsem láhev se štítkem označující kakao našla, s chutí jsem vyzunkla značnou část jejího obsahu.

Jenže pravděpodobně se moje inteligence schovala hodně hluboko, když jsem hned nepoznala rozdíl mezi kakaem a vínem. Ovšem než jsem si to stihla uvědomit, už jsem se motala. Byla jsem vůbec ráda, že jsem v celku došla do spolky a opřela se o desku stolu.

Když se ti bude zdát, že se ti svět motá před očima, chyť se stolu, je to celkem dobrej způsob, jak najít v tom souboru plujících věcí aspoň nějakou stabilitu.
Ale přestože jsem měla co dělat, abych se udržela na nohou, nějak mi přišlo jako dobrej nápad vylézt na tu dřevěnou desku a začít tancovat na potrhlou melodii, jež jsem si samozřejmě sama musela začít broukat.

Někdy v tu chvíli jsem začala vidět rozmazaně, tak jsem velmi neohrabaně - alespoň co si pamatuju - slezla ze stolu a rozeběhla se ke koupelnám. Tím však veškeré vzpomínky končí, pak už mám jen jedno veliký okno. Myslíš, že když ho umyju, tak zmizí? Ne? A vysklení by nepomohlo?

Další ráno jsem se probudila na místě, kde jsem nikdy nebyla. S klukem vedle sebe. A nebyl to Lucas. Byl to Gianni. A já do něj byla bezhlavě zamilovaná. Ach jo. Ještě teď se stále trápím výčitkama za to, co jsem udělala.
Jak jsem ho políbila, jednou, a pak znovu a znovu. Stále jsem chtěla být s ním, jako by byl to jediné, co mě dělilo od toho, být celá.. Jenže nás viděl Lucas. A po tom, co účinek zmizel, jsem se začala vyhýbat oběma dvěma.
Styděla jsem se sama za sebe, byla jsem špatná, vůči Lucovi to nebylo fér. Věřil mi a já mezitím udělala něco takovýho, i když ne z vlastní vůle.
Lu mě uklidňovala, že to pochopí a bude to dobré, ale část mě asi věřila že to dobré nebude. Měla jsem pocit, že si odpuštění nezasloužím.

Tu noc jsem skoro nespala, téměř do rána jsem trénovala blikačku s touhou, abych zmizela a už se neobjevila. Což se ke slávě všech nestalo. Hurá, hurá.
Jenže nedostatek spánku s sebou nesl i jistá úskalí. Například to, že jsem celou hodinu bylinek s Blackwoodem prospala. Vzbudilo mě až otravné třepání, které na mě ve spánku působilo jako zemětřesení. Věděla jsem, že je Blackwood schopnej, ale že by dokázal vyvolat zemětřesení..

Chvíli si tam se mnou ještě povídal a ke všemu mi věnoval svou vlastní svačinu. Jsem hrdým vlastníkem čokoládové žabky pana Blackwooda! Že by aukce? Galeon? Dá někdo víc? Ne, tak já si ji sním sama!

Aspoň na chvíli jsem díky němu přestala myslet na Luca, na Gianniho, a hlavně na to, co jsem vyváděla.
V momentě, kdy došel Ronnye na kolej s tím, že na mě před kolejí čeká pirát, ve mě hrklo. S knedlíkem v krku jsem se vydala za ním očekávajíc to nejhorší. Ale dopadlo to až překvapivě dobře, přestože byl ze začátku dost nakrklej a dožadoval se vysvětlení, které si pochopitelně zasloužil, v průběhu mého vyprávění se uklidnil s tím, že to chápe, a že to není moje vina. Jemu se to řekne, on se neprobudil v posteli s Lu!

Tu noc přespal u nás na koleji, původně s tím, že bude spát na zemi, jelikož se v tý malý posteli nebude přece krčit. Ale nakonec jsem se mu přece jen schoulila do náruče s přáním, že několik předchozích dní se mi jen zdálo.

Nezdálo, ta realita je stále jako živá.

Zmizí to někdy?

Tvá Cass

🐉 Předchozí   ||   Další 🐉