The brave girl didn't kill the dragons. She rode them.

pátek 2. listopadu 2007

8. Zápisek: Halloween, marathon a květináč

Ahoj tati,

další Halloween už zaklepal na dveře a musím uznat, že letos to opravdu stálo za to. Vypukla pandemie a my se měli ve skupinkách pokusit zachránit svět. Marně, teda aspoň my - #PohromySvěta, ale to bych předbíhala.

Ráno bylo jako každý jiný, drak, drak, Lu spící na zemi, drak, Bertík, drak a pravděpodobně s někde nacházela i Annie, ale ta s největší pravděpodobností někde pod postelí vytírala prach.

Skutečnost, že je ten den byl  něčím speciální, jsem si uvědomila hned v okamžiku, kdy jsem slezla schody do spolky. I když asi bych spíš měla říct - do stanu, takže jsem hodně rychle zase vypadla.
Ve vstupce to nevypadalo o moc líp. Nejpřesnější popis bude asi ten sen, kdy se mi zdálo o tom, že jsem vařila nějaký lektvar, který následně vybouchl a okolí začalo hořet. Jo, jsem to šikovná, určitě bys na mě byl hrdej, viď папа?

brzo však přišlo vysvětlení. Svět postihla PANDEMIE. Původně jsem myslela, že pandy ovládly svět a naučily se rozdělávat oheň s cílem vyhubit lidstvo, ale mám takovej pocit, že to nebylo úplně ono.

Rozdělili jsme se na týmy - a my měly sakra skvělej tým. Já, Lu, Anet a Rose. Možná jsme svět nezachránily, ale u toho pokusu nám to slušelo!

Začalo se tak, že jsme dostali hádanku s místem, kam se máme dostat. A už v tomhle bodě jsme selhaly  se ukázalo, že máme nějaké vnitřní oko, které nás dovedlo místo k prvnímu místu rovnou ke třetímu. Ovšem ten anarchista byl zřejmě proti vyšší moci a tak jsme lítaly zmateně po škole snažíc se vyluštit hádanku. Nakonec jsme to zvládly a v kabinetu drakologie vzaly šupinu, kterou jsem si nemohla nechat - neféér!

Další hádanka vedla do knihovny, ve které jsme měly donést jednu knihu, pochopitelně. Co jiného by se ještě dalo v knihovně unášet? Knihovnice?

Po knihovně následoval náš starý známý u ohromné vatry - myslíš, že mu byla zima?  A náš milý anarchista chtěl ušít nějaké kapesníčky a hadry, jelikož mu bylo do pláče - což nám samozřejmě nepřiznal, ale je nám to jasný. Toho se s radostí ujala Rose s Anet - jsou to naše šikulky! Já bych si určitě přišila kapesníček k sukni - znám se.

Další zastávka byla opravdu překvapující. Ve společné koleji seděl černej flek, kterej ukradl hlas profesoru Blackwoodovi, jelikož si nedokážu představit, že by náš žabí princ měl chuť na žížaly. Ano, tati, čteš správně - червь.

Ten černý flek nás poslal k jezeru pro červíky, které pak přímo před našima očima spořádal. Fujky.
Ale ujaly jsme se toho se ctí a bez větších cavyků. Žádný červík se před náma ani v tom blátě neschoval!

Pak už zbývalo jen pero z kohouta a následné vaření léku. Ze kterého se nakonec vyklubalo nějaký pravěký pivo nebo co.

A jak jsem říkala na začátku - jsme pohromy a pokud by život celýho světa závisel na nás - RUUUN!

Večer byl klasicky Halloweenskej ples v maskách - vychytala jsem pacienta, Anet hasiče a společně jsme se vzepřely systému a šly za Červený karkulky.

Další část večera jsem strávila s Lucem, ale opravdu to nebyl jeden z nejlepších večerů. Copak musí být hnusnej na moje kamarády? To jako v žádným případě!

Tak jsme skončili s Finnem, Anet, Giannim, Faye a Rose v redakci, a právě tady byl Finn slavnostně povýšen na můj osobní polštářek. Nemáš zač, ráda jsem ti pomohla ke splnění tvého celoživotního snu! 
A aby toho nebylo málo, dokonce jsem měla i odnos v náruči až ke koleji. Moje podrážky ti budou nadosmrti vděčné.

Ten den jsem skutečně usnula jak sotva vylíhnuté dráče.

Následující den taky nebyl žádnej zázrak. Konečně jsme měli hodinu formulí a zjistili, že máme toho dědulu o holi. Každýho na začátku projel pohledem a ty, kdo měli byť jen drobnost jinak, poslal na kolej se převléct.

A i já byla jednou ze dvou vyvolených, kterým se této pocty dostalo. Já a Hugo. Kvůli botám a věnečku. Očividně jsem ho skutečně zaujala, jelikož už mi zbytek hodiny říkal květináči. Ano, udělala jsem tu pitomost, že jsem se vrátila.
Během hodin rozesílali výhry z tomboly a jak reaguju, když se na mě vyřítí sova? Ječím. Byla jsem špatná z dědy, a jakmile se k tomu přidala i sova, byla jsem na šroubečky.

Jediné pozitivum byla ta výhra - kytara!

Tvá Cass

4 komentáře:

  1. "vychytala jsem pacienta, Anet hasiče a společně jsme se vzepřely systému a šly za Červený karkulky" <3 <3 žeru tě ty květináči jeden malej!

    OdpovědětSmazat
  2. Úžasně napsané!!! Moc pěkně se to čte!!! Jen tak dál máš neskutečný talent!!!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc! ♥ Jsem moc ráda, že se líbí ♥.♥

      Smazat