12. Zápisek: Vyhráli jsme Huffpárty!

Привет, папа,

nikdy bych neřekla, že jakmile budu mít po NKÚ, tak se budu nudit, ale opravdu. Zkoušky jsme ukončili koncem května a celej zbytek června jsme jen bloumali po hradě jako ten duch, co se stále snaží zhubnout. Asi mu pořád nedošlo, že tím zmizí úplně. Pravděpodobně za těch pár let ztratil veškerou inteligenci, kterou předtím měl. Tedy spíš.. pokud.

Bylo to se mnou až tak zlý, že jsem uklidila Dragoland. A je to divný. Ten pokoj není náš. Je až podezřele prázdnej a mě se tam nelíbí. Ale jelikož mi dalo takovou práci je nacpat do kufru, už jsem je tam nechala. Však oni se příští rok zase rozletí!

Měli jsme tedy volno. Po těch několika měsících, kdy jsem ležela od rána do večera v knížkách, jsem se mohla zastavit. A ono to nešlo! Těšila jsem se, až budu moct vypnout hlavu, jen bezmyšlenkovitě koukat na nebe a nic neřešit. A místo toho jsem pomáhala několika holkám na koleji s esejema.

Začalo to s Chloe a její esejí do létání. V ten moment jsem si uvědomila, jak mi psaní chybělo. Za celej ten rok jsme měli možná tak jednu, dvě eseje a tím to končilo.

Po Chloe následovala Stella, i když té jsem to vlastně nepsala já, ale její alter-ego, které se probouzí, když usne, a pak za ni píše eseje. Ne, vůbec není náměsíčná. Hlavně, aby do něčeho v noci nenarazila.

Když už přišla Stella, tak se přidala i Nat. Aspoň jsem pomohla koleji k posledním bodům. Bodům, co nakonec všechno rozhodly. Ale o tom až za chvilku. Musíš se naučit trochu trpělivosti, папа.

A tak začala moje dlouho plánovaná Huffpárty.

Naší drahou kapitánkou famfrpálového týmu bylo jednohlasně rozhodnuto, že si zahrajeme flašku. Utvořili jsme něco, co mělo připomínat kroužek - čili to byl takový mrzimorský šišoid tvořený mnou, Lu, Leou, Ronnyem, Chloe, Lili a Jamesem. Ovšem jsme tu měli i jednoho chlupatého VIP hosta. Pejska slečny LaMalet - Haika.

Jelikož se nikdo neměl k tomu, aby začal, tak jsem se toho ujala. A nemohla jsem začít jinak než tak, že hrdlo lahve ukázalo právě na Haika. Na otázku, jestli chce pravdu nebo úkol, zaštěkal, z čehož Lea usoudila, že chce pravdu. Jelikož psí jazyk úplně neovládám a s přízvukem stafordů mám celkově větší problémy, věřila jsem Lei a položila první otázku, co mě napadla: "Kdo je tu podle tebe nejvíc k zakousnutí?" .. neodpověděl, pouze olízl Lei tvář. Troufnu si ale tvrdit, že jsem pochopila, co tím chtěl říct. Nejsem k jídlu.

V momentě, kdy Lea roztočila láhev za Haika, vešlo do spolky duo maminek - Alice s Lottie. Nadšené přivítání se ještě umocnilo v momentě, kdy jsme zjistili, že donesly něco k jídlu a k pití. Я люблю их.

Jenže pak můj pohled padl znovu na láhev, která se na mě usmívala. Nebo by se na mě určitě usmívala, kdyby měla čím. Rozhodla jsem se, že do toho skočím po hlavě a zvolila jsem si úkol. Ten spočíval v tom, abych sjela po zábradlí. Se zděšeným pohledem, kterým propalovala Al Leu, jsem se vydala k zábradlí. Vyskočila jsem na ně, zavřela oči a sjela.. přímo do náručí oběma mým maminkám. Zázrak večera se stal. Já přežila!

Celej večer dál pokračoval v duchu pravd, což bylo míň akční, než v co jsem doufala. I když pravda, vylezly na povrch hezký pikantnosti na Leu s Ronnyem.
Až Lu s tím něco provedla a za mého LEHKÉHO skandování si zvolila úkol. Sbalit Igora, takže čapla Edu a odtáhla si ho. Myslela jsem, že Lu vidí dobře, ale pokud si tyhle dva panáky splete, tak už je něco vážně špatně.

Eda ale nakonec trucoval a zůstal na chodbě ke klučičím pokojům. Myslím, že mu začalo vadit to, že jsme ho přesunuly zpět do koleje. U nás na pokoji mu bylo líp, já to tvrdím pořád. Taky kdo by si stěžoval na společnost zrovna nás dvou.

Další odvážlivec byla Al, ovšem kdybych já dostala její úkol, pravděpodobně by všichni v místnosti od tohoto večera viděli testrály. Musela vyjít a sejít schody po rukách. Ani vlastně nevím, jak to proběhlo, jelikož jsem měla dost práce. S dlaněma přitisknutýma na očích jsem si broukala jednu otravnou melodii. Nechci koukat na smrt maminky!

Hned po Al jsem přišla na řadu zase já. Fakt začínám mít pocit, jestli nemám nějaký vlastní magnetický pole. Co dalšího se ke mně přitáhne?

A tak jsem skončila v truhle. Ovšem než jsem do ní vlezla, musela jsem se s ní seznámit. Přece se nenechám sníst někým, kdo si toho ani nebude vážit! Ale řekla bych, že bude dost namyšlená, jelikož se ani nenamáhala s odpovědí. Pěkně jsem se poskládala do truhly, když se objevil stín.

Stín, co mě odtrhl od světla, vzduchu a zapříčinil vznik lehké paniky.

Ronnye si na to víko truhly sednul.

Maminka ale přispěchala na pomoc a v náručí mě odnesla zpět k našemu šišoidu. Chvíli mi trvalo, než jsem se z toho otřepala a i Al nevypadala úplně nejlíp. A tak jsme pokračovali.

Jelikož se Lottie celou dobu schovávala za Al, vzala jsem láhev, zatočila s ní v ruce a přímo ji na ni nasměrovala. To, že Lottie patří do naší rodinky, potvrdila výběrem úkolu - musela nám předvést její nejoblíbenější zvířátko. Myslela jsem, že to byla kuna, ale prý to měla být liška. Alice jsem jí zakázala.

Nakonec se vzmužil i Ronnye, vybral si úkol a Lili si na něm smlsla. Měl si obléct její sukni a zatancovat nám jako baletka. I když ta sukně nebyl až taková novinka, v kiltu se občas promenáduje.
Vylezl si na stůl, ukázal nám pár piruetek a my byli rádi, že nešel na ostro.

Postupně začali všichni odpadávat a maminky nás vyhnaly spát. Takže nechápu, proč se jim nelíbilo, když jsem se schoulila do klubíčka uprostřed spolky.
Tak jsem místo na koberci ve spolce usnula na koberci na pokoji. Velkej rozdíl.

A dnes.. dnes se vyhlašoval školní pohár. A MY VYHRÁLI! Ten pocit, když jsem se vracela ke stolu s pohárem nad hlavou.. Je nepopsatelnej. Byla jsem na nás neskutečně hrdá a jen se modlila, abych cestou nezakopla.

Doufám, že seš na mě hrdej, tati.

Tvá Cass

🐉 Předchozí   ||   Další 🐉