Tak jsme se do Londýna dostali až o den později, ale i to mělo nakonec nějakou výhodu. Jenny! Jen co jsem ji v Kotli uviděla, rozběhla jsem se k ní, skočila jí kolem krku a odmítala ji pustit. A jelikož měla až do večera čas, počkala se mnou na kufry a pomohla mi je odtahat domů.
Jak jsme zjistili, za celejch pět let, co ji znám, jsem ji vzala poprvé domů až teď. A byla unešená. Ještěže se kuchyň nedá odnést, mám takovej pocit, že by se o to minimálně pokusila. I když možná ne..
Strávily jsme společně celý odpoledne, ale večer už měla v plánu něco jinýho, tak jsem využila volnýho času a urovnala kufry tak, abych se o ně v nejbližší době nepřizabila. Vybalovat se mi nechtělo.
Jenže pak jsem si vzpomněla, že jsem měla být večer v Kotli. Úplně mi to vypadlo. Rychlostí blesku jsem se převlíkla do něčeho, v čem alespoň nebyla díra a vyběhla do Kotle. Alice si to ke mně hned s úsměvem namířila a tím začal únos.
Uvázala mi černej šátek přes oči, vzala za ruku a já jen cítila, jak jsme se přemístily. Typickej vzduch Kotle najednou vystřídal příjemnej letní vánek. Z toho jsem mohla usuzovat, že jsme někde venku. Neměla jsem ale moc času na to, abych uvažovala nad tím, kde jsme. Alice už mě někam táhla a já ji slepě následovala.
Zastavily jsme se a já chvilku na to viděla široké úsměvy těch nejbližších. Byla tu Al, Lottie, Lea, Faye, Jenny, Gianni a Anet. Překvapeně jsem koukala z jednoho na druhého, neschopná jediného slova. Byla jsem v šoku. Vůbec jsem to nečekala.
Dokážu si představit, že jsem se začala usmívat jak pako. Nebo ne? Sice mi tam pár lidí chybělo, ale to bylo vedlejší.. V tu chvíli jsem myslela jen na to, jak je všechny co nejrychleji obejmout.
Pak přišly na řadu dárky. Teda, ne že by přišly, nemají přece nožičky.. Ale chápeme se, že jo? Leželi si na stole, kde tvořily pořádnou hromadu, až jsem na ty nejvyšší ani nedosáhla a opravdu jsem nechtěla riskovat, že to všechno popadá.
Kousek od toho stolu stál sud s podivně vyhlížejícím obsahem a mě nenapadlo nic lepšího, než na něj zkusit vylézt. Naštěstí si mého chabého pokusu všimla Alice a zastavila mě dřív, než jsem skončila v sudu. Místo toho mě Jenny vyzvedla, díky čemuž jsem se snadno natáhla pro nejvyšší krabice.
A tak jsem začala rozbalovat..
Nečekaně jsem v nich našla několik novejch přírůstků do Dragolandu, což se neobešlo bez poznámek o tom, že budu brzo potřebovat v Mrzimoru větší pokoj. Vlastně by to bylo perfektní, kdyby to hned Lottie nezavrhla. Bohužel větší pokoj je jaksi.. není.
Podle slov Gianniho, se Anet s Alice snaží o doslovné rozšíření Dragolandu a to tak, že udělají dračici ze mě. Krajkované korzetové spodní prádlo, podvazky, saténový župánek a taková jedna krabička, kterou jsem raději nechala na dně dárku.
Prý kdyby mě náhodou nějaký profesor chytil po večerce.
Ale abych řekla pravdu, nejvíc jsem se pobavila u dárku od Jenny. Pamatuješ si na tu noc, kdy jsem si v koleji postavila sněhuláka a pak u něj usnula? Jenny si ji pravděpodobně pamatuje taky, jelikož mi tenhle výjev dala. A zarámovanej. K tomu ještě perfektní zástěru s nápisem: "Stand back, Cassie is cooking!" Myslíš, že je Jenny jasnovidka? Vařit mě neviděla, ale odhadla to perfektně!
***
Po rozbalování dárků a velkých díků, se Gianni vrhl na nalévání, zatímco Al někam zmizela. Využila jsem nepozornosti dospělých pohledů a vylezla na stůl se slovy: "A teď jsem dáreček já!" Bohužel jsem podcenila jednoho z dospělých, který si mě okamžitě stáhl ze stolu do náruče. Jenny.
Oslava pokračovala v plném proudu a já - značně podpořená vínem - jsem se po chvíli vydala k panákovi, jež se jim tam na provazu houpal. Sice nevím, k čemu je mít na zahradě hadrovýho oběšence, ale v ten moment mi to přišlo skvělý. Našla jsem si malou větvičku, vzala ji do ruky jako nějaký meč a s vervou do něj začala bodat.
Fyzika ale opravdu funguje a oběšenec se s každým mým výpadem rozkmital, takže jsem spíš bodala do vzduchu než do něj. Řekla bych, že s trpělivostí na tom nejsem nejhůř, ale nějak jsem se nemohla smířit s tím, že mi to nejde. Takže jsem došla blíž k němu a prostě si ho jednou rukou přidržela. Deset bodů pro Mrzimor!
Zatímco jsem si hrála s oběšencem, vrátila se Alice za doprovodu Ashe a Lilly. Ihned jsem se k nim s širokým úsměvem rozběhla a přivítala je. Byla jsem opravdu naměkko, že se tam všichni tak sešli.
Jak večer postupně ubíhal, znovu jsem si našla svou drahou větvičku a šla čelit svému konkurentovi. Я действительно не собираюсь висеть.
Jak tak Al sledovala moje talentované počínání, rozhodla se, že jsem dostatečně zručná, abych přešla na dřevěnej meč. Teda, aspoň myslím, že to tak bylo.
Pak po mě chtěla, abych předvedla správný postoj. Vůbec jsem netušila, co po mě vlastně chce, tak jsem si stoupla s rozkročenýma nohama, naklonila se tělem na levou stranu, nepatrně jsem zvedla pravou nohu do strany, zatímco dřevěný mečík jsem si opřela o levé rameno. Něco jsem zablekotala, vyběhla proti panákovi a bezmyšlenkovitě jsem do něj začala sekat.
To už ostatní nevydrželi a začali se na celé kolo smát, ale v tu chvíli jsem to nevnímala, soustředila jsem se na toho pánáka a na meč v ruce. Al mi opravila postoj a předvedla správnou techniku. Vykuleně jsem na ni koukala a došla k jasnému názoru. Это ничего для меня!
Koukla jsem na oběšence a rozhodla se tenhle konflikt vyřešit po svým. Došla jsem až k němu a pevně jej objala. A takhle se řeší konflikty, папа!
Svému smějícímu se obecenstvu jsem se uklonila a najednou Anet doletěla sova. "Rosie spadla ze stromu, když trhala broskve, musím z ní!" Společně s ní odešla i Lea s Jenny - vstávání do práce je zlo.
Na nás jen padla nějaká divná nálada. Až moc dobře jsem věděla, jak je příjemný spadnout ze stromu. Snad bude Rosie brzo dobře!
Takže jsme přespali u Alice. A právě tady tohle píšu, zatímco mi Gianni drtí ruku. Asi se mu zase něco příšernýho zdá, ale vzbudit se mi ho nepodařilo.
Tak dobrou noc, папа!
Tvá Cass
PS. Už se nemůžu dočkat, až pojedu k babičce!
Я действительно не собираюсь висеть. - Opravdu se neplánuju oběsit.
Это ничего для меня. - Tohle není nic pro mě.
Žádné komentáře:
Okomentovat