17. Zápisek: Inspekce, ministerstvo a šlehačka

Ahoj tati,
prázdniny pokračují dál a abych řekla pravdu.. nezastavím se. Děje se toho na můj vkus možná až moc. Proto se i těším, až se konečně rozvalím na egyptský pláži a prostě jen budu. To ale až příště.

Co by to bylo za prázdniny, kdybychom si nezašli k vodě? Vlastně to ani jako koupačka nezačalo. Společně s Lu, Faye a s Ashem jsme se šli projít do parku, ale banda pubertálních výrostků chce samozřejmě více akce.

Nebo jsem možná jen trochu přeaktivovaná.

V Kotli jsme s sebou čapli Leu a strašidelným transportem - krbem - jsme se objevili ve Visánku.
Tam jsme Ashe rituálně přejmenovali na lochneskou příšeru a Faye jsme .. ehm .. jsem strčila do vody, což mi pochopitelně vrátila tím, že jsem skončila zahrabaná v písku. Ale ne, nikdo mi nepomohl.. jen se z vody smáli našim nápadům. Klasika.

Když už byla tma jako v pytli, opustili jsme mokré prostředí jezera a šli se podívat po nějakém místu k přespání. Štrádovali jsme si to cestičkama, který bych už asi ani nepoznala.

S příchodem k jednomu ohromnýmu stromu začalo svítat, takže jsme to tam rovnou zakempili. Jelikož už jsem konečně viděla, zamířila jsem rovnou k tomu mackovi a pokusila se ho obejmout. Marně. Dokonce se nám to nepovedlo ani v případě, že jsme se všichni vzali za ruce.

Byl to prostě obr v pravým slova smyslu. A právě pod jeho ochranou korunou jsme usnuli. Ash bez trička a Faye v jeho košili, jelikož měla stále mokré šaty z toho mýho malýho.. žertíku.

Ráno jsme se hned vydali zpět do Kotle, kde přímo u krbu stál profesor Blackwood. Faye, stále jen v Ashově košili, zrudla a sledována pohledem nás všech, se rozeběhla do svého pokoje.

Toho momentu jsme však využily my. Já, Lu a Lea jsme pana profesora obklíčily a snažily se z něj dostat, jak jsme dopadly u NKÚ z bylinek. Sice se škubal, ale nakonec jsme z něj stejně dostaly, že máme všechny N. Kecal! Měla jsem V!

Hned po návratu Faye nás Vin přemístila ke mně domů, kde jsme se samozřejmě pustily do vaření. Však taky po takovém výletu, komu by nevyhládlo. Lu šla hned po jídle spát a Vin se zděsila myšlenky, že bychom jí šly udělat inspekci do knihkupectví, tak raději zmizela taky.

Ještě nás však stihla obarvit. Pravděpodobně s myšlenku, že je to trest za to, že jsme vůbec pomyslely na inspekci. To se ale spletla! S úsměvy od ucha k uchu jsme se chvíli na to culily do foťáku!

To byl pravděpodobně moment, kdy nás začaly napadat kraviny. Už si ani nevzpomínám, jak to začalo, ale ani jsem se nenadála a hledala jsem HiHi po kuchyni. Netušíš, co by tam dělali?
Skončilo to tak, že jsem vlezla pod židli, jelikož logicky.. tam by se přece určitě schovali! .. jenže v tu chvíli mě Faye zavolala a já prudce zvedla hlavu za jejím hlasem. BUUUM! A bylo to.

Rada do života: Nezvedat hlavu, když seš pod židlí!

A jak jsme slíbily, tak jsme taky udělaly. Společně s Lu a Faye jsme s vážnými výrazy ve tváři Krucánků & Kaňourů. Všechno jsme prošmejdily, zhodnotily a dokonce jsme  zkritizovaly i otisk prstu na zvonku. Neskutečně jsem se u toho bavila, jen je škoda, že Vin na naši hru nepřistoupila.

Se slibem návratu jsme odešly a ihned za rohem jsme už nedokázaly zabránit smíchu.

Shodly jsme se na tom, že jsme perfektní tým. Dokonce nás s Faye téměř v jeden moment napadla myšlenka jednotné uniformy. Netrvalo dlouho a už jsme v Kotli sepisovaly objednávku. Ale to až po tom, co jsme provedly inspekci i tam.

Téměř okamžitě se k nám přidala Rosie a společně jsme kritizovaly ubohý stav této instituce, jejíž hlavní klientelou jsou o prázdninách nezletilí studenti.

Jakmile nám naše objednávka došla, převlékly jsme se do ní a, bohužel bez přítomnosti Lu, jsme šly zkontrolovat, zda se stav v knihkupectví nějak zlepšil.

Ani trošičku!

Knížky nesrovnaný, poličky zaprášený a to ani nezmiňuju tu rýhu v pultu. K tomu všemu tam byl nějakej pán s foťákem, kterej si nás chtěl zvěčnit. Tomu nutkání rozumím, ale opravdu jsme netoužily po takové popularitě.

Na(ne)štěstí se objevil další pán. Děsivej, vysokej a s výrazem, jež nesliboval nic dobrého. Takže pan Děsivý (jak mi později Faye řekla, Dachal) vyprovodil pana Fotografa pryč a následně si objednal nějakou knížku o jedech.

V PŘÍŠTÍCH DNECH SI DÁVEJ POZOR NA TO, CO PIJEŠ!

Abychom si zlepšily náladu a hlavně chuť k jídlu, zastavily jsme se na inspekci i u pana Mellone. Byl milý jako vždy a dokonce jsme měly ochutnávku zdarma. Takže 5 hvězdiček z 5.

Teď už se z inspekce stává i recenze?

V Kotli jsme k večeru narazily na Anet s Vin a tímto střetnutím vznikl - velmi originální - nápad na půlnoční koupání.

Vin nás přemístila ke krbu ve Visánku a s dětskou energií jsme se rozběhly k pláži. Jelikož to byla rychloakce, nikdo samozřejmě neměl plavky. O to větší adrenalin to byl. Co kdyby tam byl někde ten úchyl s foťákem?

Když už jsme se tak pouštěli do těch nočních akcí ve Visánku, tak Vin navrhla, ať seženeme větší počet lidí - pro větší strandu.

Takže nás byla hromada. Já, Faye, Anet, Vin,  Rosie, Lucas, Hugo a ještě pár dalších.

Přemístili jsme se ve dvou skupinkách do Visánku a začali jsme blbnout ve vodě. Pak nastal takový zmatek, že si už ani nejsem jistá jak to bylo.

Na pláži se objevili dva bystrozoři s tím, že jsme prý porušili zákon. Pořádně jsem nechápala, co se děje, když jsem si pak uvědomila, že ty osvícené plochy kolem kraje nejsou úplně přirozené.

Vím už jen to, že se nás všech zeptali na jména s tím, že máme očekávat sovu.

Nevím, jestli se mi udělalo mdlo z představy cizí sovy nebo z toho dopisu. Ten večer mám zamlžený. Netušíš, jak jsem se dostala do postele?

Další den pokračoval v pochmurné náladě. S Faye jsme se vydaly na ryby, u toho se aspoň nemuselo moc přemýšlet.

Jenže se TO stalo. Přiletěla mi sova a já začala panikařit. Rychle jsme toho nechaly a vrátily se do
Londýna. Hodila jsem na sebe něco reprezentativního a vydala se vstříc vlastnímu osudu. Naštěstí s morální podporou Faye a Anet.

Jak se ukázalo, ten den jsme byly předvolány jen my s Anet. Společně ruku v ruce jsme šly na místo výslechu.

Objevili se zase ti dva bystrozoři. Nejdříve si odvedli Anet a já čekala na chodbě. Řekla bych, že to čekání bylo to nejhorší, ale nebylo. V průběhu vyslíchání Anet se z nějaké zadní místnosti ozvala příšerně hlasitá rána. Měla jsem na krajíčku, klepala jsem se.. a to jsem ještě ani nebyla uvnitř.

Ptali se na ten večer, jak jsme se tam dostali, proč jsme nezastavili dospěláky v kouzlení a další. Nebyla jsem schopná odpovídat.. Ten bystrozor na mě tlačil, až jsem to nevydržela. Sesypala jsem se.

Už si jen vybavuju, jak brečím Anet na rameni. Z jejího vyprávění jsem tam byla mnohem delší dobu, než ona.

Nějak jsem se dostala domů. Myslím, že tam byla i Faye s Anet a Vin. Ale já potřebovala něco udělat. Prostě něco, čím všechno ze sebe dostanu.

Zamkla jsem se v koupelně. Vzala do ruky nůžky a naprosto bezmyšlenkově
si začala stříhat dlouhé prameny. Opadávalo to ze mě společně s vlasy, které se hromadily na podlaze ve sprchovém koutu.

Z myšlenek mě vytrhla až Anet. Usilovně klepala na dveře koupelny dokud jsem jí neotevřela. Zděšeně na mě koukala, pak se jen usmála, vzala mi z ruky nůžky a začala mi vlasy rovnat, abych tam neměla takové zuby.


Když skončila, podala mi nůžky se slovy, abych ji teď ostříhala já. Jsme v tom spolu.

A tak jsme obě skončily nakrátko.

Jakmile došel dopis Faye, šla jsem ji taky doprovodit. Přestože jsem se z toho ještě úplně nevzpamatovala, snažila jsem se jí být oporou.

Byla tam dlouho. A s ní i Lucas. Ten blbeček se vrátil s vykloubeným ramenem. Měla jsem mu jednu vrazit, aby se vzpamatoval, ale místo toho jsem jen starostlivě běhala kolem něj, jestli je v pořádku.

S Faye jsme se vrátily do Kotle, ale ani jedna jsme neměly dostatek energie, abychom šly jinam. Takže jsme se pochopitelně  vzbudily na zemi pod barovýma židličkama.

V dalších dnech jsem se snažila myslet na všechno možný, jen ne na to, co se v posledních dnech dělo. Takže to dopadalo tak, že jsem seděla v Porstmucku na molu a lovila si večeři, nad jejíž přípravou jsem strávila večer. Znovu jsem se dostala do toho bodu, kdy jsem pečené ryby rozdávala na potkání.

To se také stalo, když jsem došla s pečenýma rybama do Kotle. Seděla tam Faye, Lu a Stella. Faye už pravděpodobně moje ryby omrzely, takže donesla od pana Mellone košík jahod. A co je lepší než jahody se šlehačkou?
Zkusila jsem tedy štěstí a šla poprosit Trewise, jestli nemá náhodou šlehačku. Štěstí se na mě usmálo, čímž se nesnažím říct, že je Trewis štěstí mýho života, to neee.. To spíš ta šlehačka!

Původní plán, že si dáme jahody se šlehačkou, se nepatrně zvrhl. Ale jen trochu. Téměř všichni skončili nějak.. obohaceni šlehačkou. Ať už ve formě tužidla na vlasy nebo knírkem. Tečkou tohoto báječnýho večera bylo, když se trocha šlehačky dostala k té rybě. Mňam!

Tak dobrou chuť!

🐉 Předchozí   ||   Další 🐉