??. Zápisek: pan McIntyre

Ahoj tati,
promiň, že jsem se ti tak dlouho neozvala, ale nějak jsem neměla nejmenší myšlenky na to, abych vytáhla tenhle deník. Ale všechno se zase začíná obracet k lepšímu! Pamatuješ si na toho fotografa z Vin svatby? Joo, přesně toho, jehož jméno jsem ani neznala. Naštěstí mám skvělý kamarády, kteří se tohodle nelehkýho úkolu ujali.

Dvojčata Hikaru a Hiraku se nadšeně pustili do hledání a já se snažila vymyslet způsob, jak nad tím (ním) pořád neuvažovat. A tak se stalo, když už jsem dovršila té dospělosti, že jsme zorganizovali menší karaoke párty. Společně s Faye, Lu, Leou, Finnem a dvojčaty jsme si užili perfektní večer. Od zpívajícího Hika I'm a big big girl, Dancing Queen Akia po záchranu večera v podobě plné nálevky horké čokolády od Lu.

Pár dní po karaoke mě vytáhla Faye do Kotle. Už se nemohla dívat na to, jak jsem se užírala nevědomostí. A co se nestalo! V Kotli si nás odchytil Hir a vybalil na mě to jméno.
Jordan McIntyre.
S vlnou díků jsem ho nechala v Kotli a běžela na byt s Faye v patách. Ani jsem se nenadála a už jsem v kuchyni popadala dech. S nadějí, že Jordana ještě uvidím, jsem poslala po Bestii dopis.

Dny ubíhaly, měnily se v týdny, až se překlenuly přes měsíc. A stále žádná odpověď. Počáteční naděje ze mě už dávno opadla, prázdniny jsem trávila zavřená doma s knížkama. Když byl lepší den, podnikly jsme něco s Lu nebo s Faye. Pomalu jsem se začínala smiřovat s tím, že se už neozve. Myslela jsem, že jsem byla prostě úlet, že to pro něj nic neznamenalo.

Jak jsem se pletla.

23. srpna 2009

Tati, on odepsal! Hned na začátku se omlouval, že létal z jedné svatby na druhou, ale konečně má pár dní volno, a jestli bych nešla ven. Byla jsem z toho úplně rozčarovaná. Přiznávám, že jsem začala úplně zbytečně panikařit. Lítala jsem po bytě jako smyslů zbavená a uvažovala, co si vzít na sebe. Abych řekla pravdu, ani si už nepamatuju, co vyhrálo "Nepřipadám si v tom jak strašák" cenu. Ale to stejně není důležitý.

Když jsem došla za Kotel, už se začalo pomalu stmívat. Netušila jsem, jak rychle se ke Kotli dostane, tak jsem si to zaparkovala pod stromem, zavřela oči a snažila se zklidnit srdce, který bilo jako splašený. Docela se mi to i povedlo, ale pak promluvil a veškerá snaha byla v trapu.

Nevěděla jsem, co čekat.. neviděli jsme se měsíc a půl, všechno to, co se ten večer na svatbě objevilo, mohlo zmizet. Ale nezmizelo.

Stál tam a s úsměvem na rtech mě sledoval.. nemohla jsem si pomoct a musela se usmát taky. A v ten moment, jako bychom se ocitli ve zvláštní časové smyčce. Těsně před zavíračkou jsme si zašli na zmrzlinovej pohár se šlehačkou, kterej jsme si stejně museli sníst před Zmrzlinářstvím, jelikož na nás pan Fortescue vrhal takový.. ne moc milý pohledy.

Se smíchem jsme tedy zaparkovali před Čajovýma sáčkama a zapovídali se, jako by svatba byla teprve před pár dny. Naprosto plynule, přirozeně. A jak je mou přirozeností, nemohla jsem se chovat normálně. Když on té šlehačky měl prostě víc jak já.. Jsem mu ji přece nemohla nechat, ne?

Pravděpodobně ho tahle moje malá krádež neodradila, jelikož následovala procházka do Portu. Jenže my nemohli jít prostě po městě nebo do lesa.. Šli jsme na ostrov. V noci. A v noci je co? Tma. A skákat po těch kluzkejch šutříkách bylo fakt za.. odměnu! Ten pocit, kdy jsem mu skončila (opakovaně) v náručí za možnost vyvrknutýho kotníku možná i rozhodně stál.

Našli jsme si jedno místečko na západní straně ostrova, kde by bylo krásně vidět na západ slunce, který už ale dávno zapadlo. Třeba příště! Tentokrát jsme si povídali, povídali a povídali, dokud jsem neskočila do vody. Omylem.

Skutečnost, že skočil během chvilky za mnou, mu jen přidala. Sice netuším kdy, ale stihl si ještě sundat košili, do které mě pak taky zabalil.

No vidíš to, málem bych zapomněla! Během noci mi psala Faye, jestli jsem v pořádku a neunešená. Po ujištění, že nejsem nikde, kde bych být nechtěla, za náma doletěla Katie s balíkem první pomoci ve formě deky, smoothie a něčeho k zakousnutí. Tudíž nebyl nejmenší důvod se vracet do Londýna.

Roztáhli jsme deku kousek od vstupu do jeskyně, ale stejně netrvalo dlouho a už jsem v ní byla zabalená jak kukla. Kukla, kterou nepouštěl z objetí, aby náhodou nezmrzla. A přesně tak jsme nakonec, s blížícíma se slunečníma paprskama, usnuli.

"Ráno" jsme se pro zachování tělesnýho tepla moc neodtahovali a jen si povídali. Nebyl moc nadšenej, když zjistil, že na pár dní odjíždím k babi do Ruska, ale slíbila jsem mu, že se vrátím i s fotkama Petrohradu.

Když už se ale začal žaludek nás obou hlásit o slovo, jednohlasně jsme odsouhlasili vafle s čokoládou a se šlehačkou. Ano, zase šlehačka, ale tentokrát jsem mu ji nekradla. Tentokrát jsme od ní skončili oba.

Ještě mě doprovodil až domů, kde si stěžoval, že bydlím moc blízko. Dokonce přišel s návrhem, jestli se nechci přestěhovat na Měsíc, bylo by to dál a mohl by mě doprovázet delší dobu.

Ani jeden z nás se neměl moc k loučení. Raději jsme tam stáli v těsný blízkosti a řešili kraviny, než abychom to ukončili. Po nějaké době se ale objevila Lu a následně i Faye.

Jordan odešel a začal výslech. To byly vždycky tak zvědavý?


A co si o něm myslíš ty? Doufám, že by se ti líbil.

Tvá Cass